Vyrazili jsme na kitový trip do Řecka a já si dal závazek, že po ránu, když team ještě spí, budu psát články a dělit se s vámi o své zážitky a moudra. Něco málo jsem napsal, pak ale přišla tvůrčí krize a já neměl téma. Několik dní jsem přemýšlel, co mám psát a přál si, aby mě něco napadlo. Přál jsem si to tak intenzivně, až jsem a sebe přivolal pohromu skoro katastrofických rozměrů. Posuďte sami.
Čtvrtek ráno, Drepano u Patras
Perfektní, hodně větrný spot, kde se jezdí hlavně na flatu za kosou na offshore (vítr od břehu). Vstal jsem už v sedm (na Řecko je to velmi brzy :)), obstaral si ranní kolečko, vyřídil pár mailů, a jak jsem postupně rozlepoval oči, zjistil jsem, že fouká.
Nu co, dám si ranní session, než se tam navalí lidi. Nafouknul jsem svého nejmilejšího draka čtrnáctku (Ozone, C4, 14m, vyvázanou na pětilajnu).
Když jsem šel o půl deváté na vodu, přijelo první auto Italů. Jezdci, kteří jezdili mezi prvními. Tomáš (parťák, který s námi sdílí výlet) se taky pomalu chystal, donesl si draka na místo startu a šel se oblékat do auta asi 80m od místa startu. Můj team se zrovna vyhrabošil z auta. Spolu se synkem bylo na spotu bratru sedm lidí. Žádný nafouknutý drak, žádná loď.
Intermezzo 1: tento výlet jsem si dal soukromý závazek natrénovat R to B (raley to blind). Hodně jsem piloval na suchu, jedu doprava, nabiju pravou nohu, přitáhnu bar k boku, přeskočím, předkloním se, předám bar za zády pravou rukou do levé a odjíždím, hotovo vymalováno.
Jestli to dám, uvidím, text píšu ještě na výletě. Do této chvíle jsem neměl koule to tam z raley poslat, jen pop to blind celkem intenzivně trénovaný i na vodě. S klukama jsem to řešil horem dolem, radili mi, koučovali na břehu, prostě cítil jsem se připravený.
Šel jsem na vodu, trochu se zahřál, raley, backroll, S-Bend, jeden pop to blind. Když jsem najížděl do asi pátého triku, napadalo mě udělat věc, kterou jsem tady dělal vloni. Back roll 5 (do toeside) a pak předat bar z levé ruky do pravé, tedy přesně naopak, než jsem tu celou dobu trénoval.
Takový ten nápad, o kterém víte, že je to všechno špatně, už ve chvíli, kdy ho začnete realizovat. Byl jsem těsně u břehu, ale na offshore. A když jsem si za zády přehazoval bar, pustil jsem ho a zároveň si omylem odstřelil leash a tím celého draka. Než jsem se potopil pod vodu, ještě jsem zahlédl, jak drak letí vzduchem a na něm vlaje odstřelený leash.
Intermezzo 2: při tréninku na břehu mi Badys říkal, abych si pořádně přidělal a zabezpečil leash proti odstřelení. I na „tvrdo“, bez možnosti odstřelu. Prý jak jednou začnu trénovat handlepassy, určitě mi praskne oko na trapézu a určitě si odstřelím sám draka. Ale prý je to v pohodě, protože až se to stane, někdo mi pro něj zajede. Někdo!
Když jsem plaval zpět těch deset metrů ke břehu, byl jsem ještě v klidu, protože jsem si říkal, že jezdím tak blízko břehu, že drak zajede do zálivu ke břehu, tam zaparkuje. Bude stačit pro něj jen dojít. Taky jsem viděl Tomáše, jak skočil do vody a plave pro něj. Ale ouha, drak si to namířil přesně doprostřed Korintského zálivu, bez šance pro něj doplavat. Tomáš se vrátil zpět s nepořízenou.
V tu chvíli se začalo hrát o čas. Musím se dostat pro draka a to co nejrychleji. Čím později se k němu dostanu, tím dále drak bude. Nebudu lhát, že jsem byl klidný a že jsem se chladě rozhodoval. Byl jsem nervní jako prase, ale musel jsem konat. Další zkušený jezdec na pláži Ital mi radil, ať si pro něj zajedu s jiným drakem sám, ale představa, že tam svou čtrnáctku balím a smotávám lajny zapojený do jiného draka, mě zneklidňovala ještě více.
Další možnost mě napadla: v autě mám paddleboard, ale než pro něj dojdu, nafouknu a dopádluju tam v těch vlnách, drak bude v Korintu. Rozhodl jsem se, že si nafouknu Tomášovou dvanáctku a zajedu si tam sám. Spíše z nedostatku jiných řešení, než že bych věděl, co tam s ním budu dělat. Aniž bych se ho ptal, začal jsem foukat jeho draka.
Ital mi roztáhnul lajny, ale další zádrhel, navázal je naopak (červenou na modrou). Osvítilo mě a říkám, NEEE, to musí být v pořádku. On, že to funguje taky, ale já jsem trval na svém a draka jsem převázal. Nicméně další minuty pryč a drak se vzdaloval. V tuto chvíli mohl být tak 800m od břehu.
Ve chvíli, kdy jsem měl k dispozici druhého draka, jsem ještě zvažoval, že mě tam někdo doveze a pak odjede buď zpět nahoru, nebo ke břehu. Ale kdo? Ital prý nemá neopren, neb mu s ním jeho kámoš ujel v autě. Tam se pomoci nedovolám. Další lidi na pláži: Jíťa, má na starosti synka, navíc má o 30 kg méně než já. Je to bojovnice, ale to nepůjde.
Přiběhnul Tomáš v neoprenu a s trapézem. Tomáš, obětavý a ochotný borec, ale teprve ladí skoky a odjel celkem asi 5 backrollu v životě na jednu stranu. Za bar snad ještě nikdy pořádně nezatáhl, kiteloop je pro něj noční můra.
No nic, život je boj. „Tome, pojď, dovez mě tam.“ „Cože? Já? Jak?“. „Oba prkna na nohy, ty pojedeš vepředu, já se tě budu držet zezadu za trapéz a pojedeme.“ Systém, který jsem viděl na Raches několikrát, ale na pár metrech, navíc kluci freestyloví mají maximálně 50kg.
Zde je situace velmi nevyrovnaná. Tomáš, 75kg, opatrný, rozvážný. Já, 95kg, rapl, nervní a s drakem vzdalujícím se z dohledu. Než ke mně vůbec u břehu dojel, měl jsem lehce rudo. Když dojel, začal si rozmotávat nosné lajny, aby je neměl překřížené. V tu chvíli mi ruply nervy a štěknul jsem po něm: „Kur… Tome, ser na ty lajny, stejně budeš dělat kiteloopy a zamotáš je. Jedém!“. První pokus o rozjezd – nic. Ani jsme se nehnuli. „Tome, pořádně zaber, musíš s ním pořádně mávnout, dělej kiteloopy, neboj se!“
Další pokus, popojeli jsme půl metru. „Takhle to nepůjde, pojedeš, já si lehnu a potáhneš mě ve vodě.“ To už šlo, ale bylo to peklo. Napoprvé jsme popojeli asi 2 metry, já s hlavou pod vodou. Stále jsme byli asi 10m od břehu a drak asi 800m. Postupně jsme se to ale naučili. Tomáš udělal vždy dva kiteloopy, já v tu chvíli jel po břiše, když bylo dobře, skoro jsem letěl nad vodou, pak krátká pauza, kdy jsme oba skončili hlavou pod vodou.
Nicméně jsme se začali pohybovat směrem k drakovi. Bylo to fyzicky velmi vyčerpávající pro nás oba. Tomáš musel tahat za bar jako ještě nikdy v životě a já se držel za úzké lanko za prsty a nechal se vláčet vodou s brzdícím trapézem na břiše a s prknem na nohou jako kotvou. Jednou jsem se při silném záběru neudržel, Tomáše pustil a on se slušně rozšvihal.
Ztratil prkno z nohou a drak mu spadnul na vodu. V tu chvíli jsem už byl v klidu a plně jsem si uvědomoval, že ten borec mi neuvěřitelně pomáhá, a že když ho budu prudit, nejen že budu za blba, ale že situaci ani nepomůžu. Ještě mi blesklo hlavou, že si vůbec neumím představit, že by Tomáš měl navázané lajny na drakovi naopak. Modrou v levé ruce. To bychom se oba asi utopili.
Zkrátím to. K drakovi jsme se dostali cca 1,5 km po větru od břehu. Moc jsem na to nechtěl myslet, ale oba jsme byli velmi unaveni. Ale když jsem už držel svůj bar v ruce, věřil jsem, že máme vyhráno. Bar jsem musel rozmotat, nosné šnůry byly omotané kolem chickenloopu. Na toto je pětilajna složitější, měl jsem prostě štěstí, že bar nebyl zamotaný více nebo že nebyla pátá lina přehozená přes draka.
Odstartoval jsem draka z vody. Řídící šňůry jsem měl překřížené s nosnými, ale drak letěl a poslouchal, tak jsem to neřešil. Teď se dostat zpět. Naštěstí pěkně a stabilně foukalo, takže to bylo jen otázkou času a výdrže. Závod ve stoupání vyhrál Tomáš, byl tam o dost dříve než já. Měl jsem radost i za něj, protože to dokázal. S mým teamem jsme setkali asi za hodinu a půl, tak dlouho to celé trvalo, a byli jsme šťastní, že jsme všichni pohromadě (včetně draka).
Synek s maminkou mi celou dobu drželi palce, proto asi všechno dobře dopadlo. Ve chvíli, kdy jsme nastoupali nahoru, přijeli další lidi a místní škola s člunem. Později pak dokonce Youri Zoon, který mimochodem na konci dne předvedl taky pěknou jeliťárnu ovšem výrazně menší než já.
Byl to velmi silný zážitek, přesně v duchu „zážitek nemusí být pozitivní, hlavně když je hodně intenzivní“. Když jsem o tom přemýšlel později, ani na vteřinu jsem nezapochyboval, že bych o draka přišel. Ale vůbec si neumím představit, že bych se do podobné situace dostal na otevřeném moři.
Tady jsou dokola břehy, sice velmi vzdálené, ale přeci jen. Navíc jsem si uvědomil, jaké štěstí na podmínky jsme měli. Vítr foukal nepřetržitě, nebyly tam žádné silné proudy, voda byla vcelku teplá a spíše chop a malé vlny. Na podobné atrakce ideální podmínky. Kdyby ovšem takové nebyly, mohla celá akce skončit neslavně.
Poučení:
- Poučen jsem hlavně já, prostě nedělat blbosti na špatných místech.
- Nejezdit sám, zejména na offshore ne. Minimálně ve dvou, nejlépe ve více lidech. Dopředu poprosit kámoše o dávání pozor, že budete trénovat něco nového. Když je ještě někdo další na břehu, kdo může zavolat pomoc nebo někam dojet autem, tím lépe.
- Flat je na offshore moc hezký a příjemný na trénování, ale umí být velmi zrádný v případě, že se něco stane.
- Vždy mít připravenou záchranu, nejlépe někoho, kdo se tomu věnuje a ví co a jak např. safety boat. Pokud to není k dispozici, mít přichystanou alespoň variantu B.
- Vždy mít svůj „gear“ (kite, prkno, neopren) v cajku a řádně připravený. Nikdy nevíte, kdy vám špatné nastavení nebo stav materiálu způsobí ještě větší problémy, než máte.
- Leash jsem si natvrdo nedal, ale zabezpečil jsem si ho proti náhodnému odstřelu.
- Nedělat kraviny!
Ještě jednou veliké poděkování Tomášovi Sukovi, který zachránil mě, mého draka, mou pověst, svůj i můj život i celý výlet. Dnes jsi složil kitovou maturitu, chlapče! Doufám, že Tě ruce už nebolí a ten rum si vychutnej pěkně v klidu.
Přeji vám co nejméně podobných zážitků.
Aloha Přemek