Náš kamarád David nám poslal pěkný článek o tom magickém okamžiku těsně před odstartováním draka. O tom, co se děje před zvednutím palce. Prosím, seznamte se. To je David.
Ahoj kámo a kámoško! Možná máš první kitový výlet před sebou a kurz pro začátečníky čerstvě za sebou. Vlastně bych ti ani jiné řešení, než kurs u dobré školy, nedoporučoval, už v zájmu zdraví a života vůbec.
Protože nechceš nikomu ublížit a ani se nechceš hned zrakvit. Ono mít hubu zašitou zleva doprava je dobré tak maximálně na Instagram. A nikam se neposuneš. Stát se může ledacos, ale ty si to chceš určitě užít na max a máš zájem jezdit ještě hodně dlouho, dokud tady budou vlny, vítr a moře.
Takže si naskočil do káry a zrovna teď stojíš na břehu, a fouká tak, že máš z pusy další plíce. Sice si to všechno slyšel od sexy instruktorky nejmíň stokrát a už si třeba nejspíš i jezdil, ale najednou máš v hlavě chaos a nevíš co dřív.
To je normální reakce, v mém případě to bylo tak, že jsem se stal okamžitě štamgastem stánku, kde sice prodávali bestiálně dobrého lososa a pivo, ale hlavní komoditou bylo sucho, teplo a ticho. No a to se v takové chvilce fakt cení…
Možná se taky půjdeš schovat a tohle pivní intermezzo bude dost dobré k tomu, aby sis položil pár otázek. Jasně žes to řešil už doma… jak to jenom bylo? Co si řešil jako první a nejdůležitější?
Aha, výběr spotu. Vzal si do úvahy, žes tu byl na kurzu a máš pocit, že to tady už znáš a je to adekvátní k tvým schopnostem a navíc je tu ta tvoje oblíbená kite school, kam si můžeš v pohodě zajít pokecat a poradit se. Takže hurá, to je správně!!!
Oou, dnes ale nebude tenhle známý spot, došla jim tam voda no anebo si prostě musel jet jinam. Mrknul ses třeba na Windguru a podle toho ses zařídil a něco sis samozřejmě i přečetl. Ale v reálu to vypadá přeci jen jinak.
Takže je dobré se někoho zeptat na co nejvíc věcí o vodě, kde chceš jezdit. Nevybral bych si rybáře, který má na kitery nejspíš pifku a ani člověka, který má čtyři evidentně neježděné boardy (dva do sucha a dva do mokra) a na sobě patery barevné shorts, yes a mega brýle, že vidí i k vám domů. A schovává se ve stánku na pivo…
Ty už víš kam a na co se půjdeš zeptat. Protože jsi chytrý, sedl sis na břeh a pozoruješ cvrkot ve vodě, začínáš získávat základní přehled, odkud fouká, kam se jezdí, kde to vypíná, no a taky, odkud se startuje.
Základní informace se nemění, jen u moře je důležité vědět, jestli a kde jsou nějaké proudy, které by tě v případě kolize mohly odnést na otevřené moře, což tedy žádná prča rozhodně není. Předpokládám, že Trosečníka si už viděl.
Také kdy se nejčastěji mění směr větru, kdy je příliv a odliv a co to se spotem udělá a tedy, logicky, co je pod hladinou. Jestli se náhodou ke kvalitnímu fénu nepřidá okolo poledne třeba termika, která podstatně zrychlí vítr natolik, že tvoje dvanáctka bude kolem oběda až do pozdního odpoledne moc velká a měl by sis vzít třeba sedmičku.
A zdalipak ve vodě nečíhá nějaký škůdce, hryzec či snad nedej bože notorický kousálek žralok nebo hodně nebezpečný a většinou podceňovaný tuleň, ale to se stane spíš ojediněle, zato taková medúza nebo mořská sasanka se musí brát vážně.
Příroda zkrátka hraje taky. A toho můžeš využít. Naučíš se Beaufortovu stupnici (nebo si koupíš anemometr) a můžeš tak odhadovat sílu větru podle projevů jak na moři tak okolo tebe na souši.
Můžeš a třeba i budeš pozorovat ptáky, stromy a keře, kam se co ohýbá, co kam letí, jestli je vítr stálý nebo nárazový a kam má tendence se stáčet, kde to ještě pojede a kde už ne. Nejlepší pro info je vlajka, která a ne jedna, je na každém ofiko kitespotu.
Řekne ti o větru skoro všechno, jeho směr a sílu, od jemného povlávání ve větru až po ultra hlasité pleskání, které vlajku na okrajích třepí a někdy rve na kusy, ale to je přesně ta hudba, kterou chceš slyšet. Mystická síla, která tě volá do vody. Už nemůžeš čekat. Stánky jsou minulostí. Vítr čeká!
Než tam ale hupsneš a budeš ve skluzu frajersky sahat rukou do vody, doufám, že umytou, ještě tě čeká příprava na břehu.
Všechno sis okouknul, a ani si nikomu nešlapal po lajnách na zemi, neopren máš už na sobě, na hajzlíku si už taky byl, zbývá jen najít dobré místečko na nafouknutí kitu a pečlivá kontrola všeho, co s tebou půjde na vodu.
Při dnešních technologiích a výborné kvalitě high-tech materiálů na výrobu kiterského vybavení, je šance na objevení závady vcelku mizivá, na druhou stranu stačí špatně uvázat jediný uzlík a třeba i hodně kritická situace je na světě.
Je tedy správné, a to hned od začátku, ustanovit si celkovou prohlídku všeho vybavení na základní zvyk a povinnost, bez které do vody prostě nepůjdeš. Když to budeš zanedbávat, tak dříve nebo později přijde chvilka (ale přijde určitě), která tě vyškolí mnohem lépe, než tenhle článek.
Jasně, brácho, ty to máš na háku. Ale až pojedeš pěkně po suché zemi, překážka nepřekážka, tažený kitem jako bys z praku vystřelen byl, na nedobrovolnou návštěvu místního wc anebo plážové restaurace, kam vjedeš přímo za nosem, celý mokrý a od písku, ověšený osuškami a osobními potřebami návštěvníků pláže, v lepším případě jen odřený s několika třískami v překvapeném obličeji, rozmyslíš si to a budeš kontrolovat před vstupem do vody i občanský průkaz.
Sranda být musí, od toho jsme tady, nejdřív se kituje a potom griluje. Všechno je free, já a ty a ta voda tady, ale základem všeho je ohleduplnost. Už když se frajerským, klátivým krokem blížím k pláži, koukám, odkud budu startovat draka.
A od toho se odvíjí místo, kde draka nafouknu, zkontroluju… Nemusím být zrovna profík, aby mne napadlo, že některé věci jsou samo sebou, že vyplývají ze zdravého rozumu a normálního chování. Tedy že nebudu dávat draka tam, kde bych jinému lajny křížil nebo bránil ve vstupu do anebo z vody.
Anebo startoval tak, že budu kolegy okolo zásobovat při každém startu 20 kilogramy netříděného písku a to bez cementu! Na všechno je dobré mít manipulační prostor s nějakou rezervou.
Ale máš pravdu, že na některých spotech to ve špičce moc nejde, takže použij rozum, jestli ti to stojí za to, riskovat kolizi, když je spot evidentně plný (neboť vše má svou kapacitu).
Někdy stačí vzít věci a udělat pár kroků po pláži, kde je nějaké to místo, bez rizika potíží, bez blízkých překážek, jako stromy, vedení vysokého napětí, nebo cokoli, do čeho se může drak zamotat.
A opět tady platí, že stačí chvilka bez trochy té disciplíny a místo ježdění budeš hodiny sundavat draka ze stromu, pak ho rozmotávat a až tohle všechno uděláš, bude pět hodin odpoledne a přestane foukat.
Inu a teď konkrétně! Sladkou vodou (pokud jezdím ve slané vodě, tahle péče se vyplatí) omytého draka vhodné velikosti přinesu, vybalím, položím a nafouknu. I pláž je místo, kde na velikosti záleží. Musím vědět dvě věci.
Kolik vážím a jak fouká. Pak se buď kouknu do tabulky, nebo to dokážu tak nějak odhadnout, už i podle toho, co jezdí ostatní. Nezapomenu ale zaháknout draka háčkem, který je u každé pumpy, aby mi soudruh náhodou neuletěl.
Nejlepší je pumpovat tak, že mám vítr v zádech, což mi poslouží k tomu, že jakmile draka nafouknu a otočím, už samotná tlaková síla větru mi pomůže přitlačit draka k zemi, kde ho ještě samozřejmě zatížím třeba pískem, nebo na něj položím prkno tak, abych nic nepoškodil.
Nepřefukuju zásadně, už kvůli tomu, že drak je převážně celý den na slunci a vzduch v něm se ohřívá čili zvětšuje objem a velmi nezdravě draka tlakuje zevnitř, čímž dochází k nebezpečnému a zbytečnému opotřebení materiálu.
Řídím se zeleným polem na pumpě a informací od výrobce. U pumpy nevyužívám celý rozsah pístu až na doraz, pumpuji plynule, pumpuji s radostí.
Po nějaké době ježdění, kdy už si připadám méně trapný a víc cool a tvář mám ošlehanou sluncem, můžu pumpovat na pocit. Když ban při poklepu prstem jakoby zvoní a spíry jsou též pevné a tuhé, můžu rozmotat a navázat lajny.
Na první pohled to někdy vypadá jako složák, lajny namotané na baru, ale když si to párkrát zkusíš, uvidíš, že je to pohoda. Jen buď trochu pečlivý a trpělivý a snaž se smotávat lajny aspoň chvilku osušené a čisté.
Tady bych se až tak nehroutil a pokud si z toho neudělal čertovo klubíčko, tak bych na to až tak kriticky nehleděl, stejně si to časem budeš dělat tak trochu po svém. Prostě, suché, čisté, do kříže a zajistit.
Při rozmotávání je to maličko horší, protože natahuješ lajny bokem větru, což je ten správný a všeobecně uznávaný způsob. Já si je vždycky zastrčím víc pod kite, aby je neodfouklo, a pak je rozmotám.
Tím pádem jsem u baru, ale nemám ještě navázáno a využiju toho, že jdu zpátky k drakovi a lajny si dám mezi prsty a postupně procházím vizuálně i hmatem veškerou délku lajn a současně i tak rozmotávám, co je potřeba. Nikde nenechám byť třeba jen jednu jedinou nedokonalost, neboť i ta by mohla nadělat velkou neplechu.
Chceme jezdit tvrdě, hravě, rychle ale taky bezpečně s ohledem na kolegy kitery a máme na paměti i životnost vybavení. Zkontrolujeme pohyblivost lajn v kladkách, nezamotaný bridle a ještě jednou hodíme okem na draka.
Může se stát a taky stává a stalo, že se špatně zajistí (zvlášť když máš písek v očích) nějaký ventil a drak mezitím začne ucházet, anebo je lehce poškozený a uchází pomalu, takže by sis toho při rychlé přípravě nevšiml.
Ber to vážně, já nejsem strejda, co tě chce darmo prudit, důkladnou kontrolu jsem dělával i v úplných začátcích. A byla to doba, kdy jsem nadržeností na jízdu nemohl ani dospat a ráno v pět hodin jsem chodil naštvaně po baráku, protože všichni účastníci zájezdu ještě drze vyspávali, ale já chtěl být už ve vodě.
No ok, tak já se ti teda přiznám, šmarjá! Jednou se mi zdálo, že drak se chová nějak divně a trošku kulhá na ucho, no ale já byl jak Maverick co chce zrušit letku Migů, po dlouhém půstu a v první den dovolené, atak jsem odstartoval.
Manželka protestovala, vlastně to byla docela slušná výměn názorů, no názorů, můj názor byl neřeš to jdu konečně do vody!!! A co se nestalo?
Stalo se to, že drak trochu ucházel z jedné spíry a lámal se v uchu tam, kde byla spíra měkká, což se ale neprojevilo ani tak při jízdě od břehu, ale až tehdy, když jsem se chtěl vrátit, no ale ono to nešlo. Nešlo ani dragovat, a i když jsem nebyl daleko od břehu, cesta zpátky trvala i tak ve větru a asi metrových vlnách skoro čtvrt hodiny.
Drak s jakoukoli, byť drobnou vadou, se nedá standardně ovládat a táhne, kam chce a kdy chce. Nikomu jsem neublížil, naštěstí, ale blbečka, který sjíždí vlny po zadku a všude se motá a překáží, tak toho na spotu nechcete.
Abys mne špatně nepochopil, padají všichni, zvlášť při učení, pak padají zase, když už jezdí a chtějí třeba skákat, nic proti padání! I ty budeš padat a i ty budeš beze vší pochybnosti jezdit a skákat, tak vysoko, jak budeš chtít!
Jen se snaž vyloučit ty pády, které jsou z lenosti, nezkontrolování si výbavy, nepozornosti anebo pocitu, já už umím úplně všechno, jsem de facto, jakože KING…
Už se nám to blíží, už je to tady! Za chvilku bude obzor patřit jen tobě, kámo a kámoško. Ještě pár posledních otázek. Pivko? Jo to se chladí. Víno taky?
Aha, tak super. Prkno je ok, pady mám nastavené tak akorát. Crash vestu mám, přilbu na hlavě, depower funkční, trapéz správně sedí, utažený pevně z obou stran, chicken loop zajištěn a leash je tam, kde má být, my jsme sice synové a dcery rock ń rollu, utržené ze řetězu, ale unhooked, to my ještě nejezdíme. Ale taky budeme…
Takže bereš do ruky bar a cítíš, jak se ti zrychluje tepová frekvence a kdybys mohl vidět sám sebe, uviděl bys velké dítě s rozšířenými zorničkami, které má jediné přání, jedinou skutečnou touhu.
Uhánět s větrem o závod! A ty si to vychutnáš. Každou vteřinu, každý okamžik, plnými doušky a srdcem zeširoka otevřeným jako modré vody oceánu. Slunce se miluje s pláží a rackové krouží vysoko.
Lajny se napínají, ty hledáš místo, kde jsou naplé všechny stejně a cítíš konstantní tah. Teď je ta chvíle. Zvedneš palec v mezinárodním gestu a lehce a klidně odstartuješ…