Nedávno jsem psal článek Jak začít s wingem a doporučoval jsem tam, že nejjednodušší a nejrychlejší je začít s wingem na ledě. Bohužel nežijeme na severu Kanady, ani na Sibiři (bohudík), takže u nás podmínky na lední wing nejsou časté. Na winga na bruslích jsou potřeba unikátní podmínky. Předně aby zamrzly dostatečně velké vodní plochy. Nejlépe ty spoty, kde jezdíme i na vodě, protože tam je vítr. Musí být velký mráz několik dní, ale nesmí do toho při mrznutí foukat ani sněžit. Když se to všechno sejde, vznikne nádherný, hladký černý led.
Ale zadaří se. Vloni byly takové podmínky zhruba týden v lednu. Já jsem bohužel ležel s angínou, takže jsem všechna ta videa sledoval z postele. Letos se taky zadařilo, zatím taky zhruba týden. Čistý černý led byl ovšem jen asi dva dny, pak na to nasněžilo a kvalita ledu šla dolů. Ale dalo se jezdit vcelku dlouho.
Letos jsem si to nenechal ujít a vždy, když fouklo, byl jsem na značkách. Dokonce jsem vyjel na přespolní spot, na Velké Dářko, což je z Brna přeci jen dále než Mlýny. Tam to vypadalo na provar, zezačátku nefoukalo. Pak se rozfoukalo, bylo to super. Asi hodinu. A pak se rozpršelo 🌧️ !!! Během chvíle se vznikla na ledě souvislá vrstva vody. Až jsem nevěděl, jestli je to lední nebo vodní wingfoiling.
Proč to všechno píšu? Nechci popisovat kde jsem byl a jak jsem si zajezdil. Chci se zaměřit na to, proč by měl každý, kdo to s wingováním myslí vážně, využít každé příležitosti se svézt. I sníh a led. A to i v případě, že jsi milovník vody a zimu nemáš rád. Minimálně se potkáš s jinýma nadšencema.
Na ledě je nejsnazší s wingem začít – část určená pro začátečníky
Každý pokročilý wingař mi potvrdí, že začátky na vodě nejsou zadarmo. Naopak bych řekl, že jsou těžké a méně zapáleného jedince by začít na vodě mohlo odradit. S oblibou říkám, že když jsem já začínal, wing se mě neustále, někdy rafinovaně, jindy vysloveně otevřeně snažil zabít. A to jsem už kitefoiloval, takže jsem věděl, co foiling obnáší.
Naopak na ledě je to „zadarmo“. Trochu teorie, abys neškrtal křídlem o led, zbytečně ho nezahazoval a kontrolovaně jezdil a zastavoval a můžeš vyrazit. Průměrně zdatnému člověku to do kontrolované jízdy trvá zhruba hodinu, sportovně založenému a šikovnému řekněme 20 minut.
Led je totiž oproti vodě laboratoř. Ideální podmínky. Povrch je v podstatě bez odporu, můžeš tedy jezdit i ve slabém větru. Pokud alespoň nějak nastavíš křídlo do správné polohy, hned jedeš. A když odpadneš po větru někam pryč, v klidu dobruslíš zpět.
Sníh je na tom podobně, ale klade větší odpor. Takže se musí jezdit v silnějším větru. Čím je sníh tvrdší a víc klouzavý, tím na winga lépe. Lyže jedou snáze než snowboard. Naopak v prašanu se jezdí velice obtížně, wing tahá hodně za ruce. Samozřejmě má sníh ty samé výhody jako led. Když se přeci jen jezdí v měkčím sněhu, tak pády bolí výrazně méně než na ledě.
Standa
Mám svolení od kamaráda Standy, že mohu použít jeho příběh. Standa zavolal, že by si to rád vyzkoušel, ale že to nikdy nedržel v ruce. Přijeď, wingy máme, vysvětlíme, pohlídáme, uvidíme. Standa přijel, vysvětlil jsem mu teorii zhruba za 20 minut (píšu 20 minut, v reálu to bylo 8 minut :-)) a vyrazil. První krůčky lehce nesmělé, ale v podstatě ihned jel a užíval si to.
Teorie - připomínka
Celou teorii si přečti v minulém článku Jak začít s wingem. Já ti připomenu pouze základní body.
- Chraň sebe i wing. To znamená používej helmu, na winga leash, na vodu vestu, na led pokud chceš, použij chrániče.
- Drž winga na natažených rukou. Přitažené ruce k tělu znamená brzy mě budou bolet.
- Přední ruka je vždy výše než zadní. Wing tím směřuje jakoby špičkou šikmo vzhůru. Je to proto, aby ti vítr pomáhal winga nadzvedávat a tebe nebolely ruce a ramena. Když držíš ruce ve stejné výšce, wing ti padá k zemi a pořád s ním smýkáš o led.
- Povolená (natažená) zadní ruka rovná se méně síly ve wingu, přitažená zadní ruka znamená více síly v křídle.
- Snaž se nastoupávat proti větru. Vytoč se v kyčlích proti větru a bude tě to posílat do nastoupávání.
Psal jsem, že led je laboratoř. Proto zkoušej cokoli, je to opravdu zadarmo. Tím jsem se dostal k bodu, proč mají na ledě jezdit pokročilí jezdci.
Na ledě se skvěle progresí – část pro pokročilé wingaře
Už jezdíš a říkáš si, že ježdění sem a tam na ledě ti nic nedá? To jsem si myslel asi půl hodiny poté, co jsem začal na Dářku. Vlastně z nudy jsem si vzpomněl, co všechno chci v létě na vodě trénovat. A uvědomil jsem si, že názor „led mi nic nedá“ je velký omyl.
Vzpomněl jsem si, jak je náročné trénovat na vodě motání a různé jiné mávání s křídlem. Vlastně všechny pohyby s wingem, kromě těch, co se každý wingař naučí na halzy. Čarování s wingem dost často znamená pád do vody. Po pár pokusech se člověkovi nechce pořád nalézat na prkno a vykašle se na to.
Naopak na ledě je to „skoro zadarmo“. Jezdí to snadno a rychle, takže větru ujedeš. Wing přestane táhnout a ty můžeš trénovat všelijaké piruetky. Já jsem si na ledě natrénoval Brief-backwind jibe (race jibe), Heineken jibe, otočky s křídlem v obou rukách o 360°, Back wind jízdu a dalších pár věcí, co nevím, jak se jmenují. Už se těším, až to budu zkoušet na vodě. Nebude to tak jednoduché, jako na ledě, ale už chápu, co s křídlem a to mi určitě pomůže.
Led je rovněž skvělá příležitost učit progres kamaráda, vzájemně se s ostatním jezdci hecovat a vysvětlovat si co a jak. Můžete přijet na krok od sebe, s vyvlátými křídly probírat techniku. Na rozdíl od vody, kde jeden druhého neslyšíte, na ledě nebo na sněhu je to jednoduché.
Na ledě se wingování užije celá rodina
S wingem se dají dělat velké opičárny i s dětmi a maminkami. Děti si tahání po ledě, když nemusí nic dělat, hodně užívají 😊. To je v době, kdy je těžké je odlákat od obrazovek telefonů, docela dost, ne?
Přátelé, až příště bude zamrzlý rybník, žádné výmluvy a valíme! Nebo se potkáme už na vodě 🌊.
Aloha, Přemek